VP3 Pro koordinátory na SŠ

Obsah

1. Co je to studentský parlament
2. Osoba koordinátora
3. Příprava na zahájení školního roku
4. Volby
5. Fungování a pravidla parlamentu
6. Jednací řád
7. Oficiální uvedení do úřadu
8. Aktivity, spolupráce, prosazování
9. Metody práce školního parlamentu
10. Cíle práce školního parlamentu
11. Školní parlament a školská rada
12. Školní parlament a zapsané spolky
13. Evaluace a Autoevaluace
14. Seznam použité a doporučené literatury

Proč e-learning?

Vede k prohloubení vědomostí, které koordinátor potřebuje k úspěšné realizaci studentského (školního) parlamentu.

Slouží jako mustr k založení, rozběhnutí a vedení studentského parlamentu na středních školách.

Studentský parlament

Vzhledem k tomu, má vzdělávání v oblasti demokratické výchovy studentů stále větší význam

Školní parlament je skvělá možnost ukázat mladým lidem, jak je důležité zajímat se o dění kolem nich a mít možnost toto dění ovlivňovat

I. Co je to studentský parlament

II. Osoba koordinátora

1. Mimo profesní a odborné kompetence musí mít velké komunikační dovednosti
2. Musí umět jednat se studenty i s vedením školy, ale také s nepedagogickými pracovníky a s rodiči
3. Dále musí umět řešit problémy, motivovat, vést studenty ke splnění cílů a jednat týmově
4. Důležitá je i schopnost nepřebírat za studenty jejich úkoly a řešit za ně problémy
5. Musí umět potlačit vlastní vůdcovské schopnosti a nechat studenty nejen pracovat, ale dát jim možnost vyzkoušet si vést a řešit samostatně problémy
6. V neposlední řadě je u koordinátora důležitá i odolnost vůči stresu a vyhoření, která je u mnohých pedagogů stále častější a může fungování parlamentu omezovat

II. Osoba koordinátora

1. Koordinátor musí počítat s tím, že ne všichni kolegové budou příznivě nakloněni projektu školního parlamentu, a že bude muset bojovat proti neochotě učitelů a malé motivaci u studentů
2. Také spolupráce s vedením nemusí být na všech školách ideální
3. Musí proto počítat, že i ze strany vedení školy mu mohou být kladeny nemalé překážky

II. Osoba koordinátora

Rozhodovací role

1. Koordinátor musí společně s vedením školy určit rámec a strukturu, jak bude školní parlament dále fungovat
2. Nejen jestli bude používat hlasovací aplikaci a kde bude školní parlament zasedat, ale i do jaké míry budou zapojeni ostatní studenti školy
3. Musí rozhodnout, jestli zasedání školního parlamentu budou veřejná, nebo nikoli
4. Také zvolí dobu zasedání školního parlamentu
5. Doporučí vedení školy, jestli budou schůzky v době vyučování nebo mimo výuku
6. Jestli budou schůzky veřejné a součástí rozvrhu, musí určit, jak často se bude školní parlament scházet
7. Čím větší bude propojenost výuky se školním parlamentem, tím více dává škola na zřetel jeho důležitost

II. Osoba koordinátora

Spolupráce s vedením školy

Bez pozitivního přístupu vedení školy nemá fungování školního parlamentu smysl.

1. Koordinátor musí přesvědčit vedení školy o pozitivech a podpoře školního parlamentu
2. Vedení školy musí dát najevo nejenom studentům, ale i ostatním učitelům a nepedagogickým pracovníkům, svou podporu a zájem na fungování této instituce
3. Právě koordinátor musí být pojidlem mezi vedením a školním parlamentem
4. Musí umět přesvědčit vedení školy o nutnosti přijmout návrhy a nápady, které z pléna školního parlamentu přijdou
5. Nezájem nebo neustálé odmítání návrhů, vzešlých ze schůzek studentského parlamentu, může vést ke ztrátě zájmu studentů a jeho konci

II. Osoba koordinátora

Výkonná funkce

1. Koordinátor musí fungovat také jako výkonná moc školního parlamentu
2. Návrhy a připomínky, které ze strany školního parlamentu vzejdou, musí být také v nejbližším možném termínu splněny
3. Jestliže bude chybět dodržování a plnění rezolucí školního parlamentu, bude jeho práce neefektivní a povede k frustraci jeho členů
4. Jestliže se například školní parlament v rámci podpory ekologie rozhodne pro nákup nádob na třídění odpadů a ani po opakování žádosti se nákup neuskuteční, je to signál, že vedení školy nemá o práci parlamentu zájem

III. Příprava na zahájení školního roku

1. Před zahájením školního roku je třeba seznámit učitelský sbor, vedení školy i nepedagogické pracovníky s projektem studentského parlamentu
2. Tento úkol zajistí koordinátor ve spolupráci s vedoucími pracovníky školy
3. Hlavní role spočívá na koordinátorovi, vedení školy je spíše garantem a záštitou projektu
4. Jejich úkolem je dát najevo důležitost a podporu
5. Nejlépe v přípravném týdnu musí dojít ke schůzce koordinátora s učitelským sborem a nepedagogickými pracovníky
6. Už před zahájením školního roku musí být všichni seznámeni s projektem a s rolí, kterou v něm budou zastávat
7. Hlavně třídní učitelé musí znát termíny a způsob voleb, aby mohli hned v prvních hodinách nového školního roku, připravit žáky na volby a další fungování studentského parlamentu

IV. Volby

Příprava voleb

1. Po rozhodnutí data voleb, musí být ustanovena volební komise
2. Té by se měli účastnit zástupci každé třídy a také někteří z učitelů a nepedagogických pracovníků
3. Vedení školy ve spolupráci s volební komisí zajistí přípravu volební místnosti

IV. Volby

Harmonogram voleb

• září — vyvěšení obecných informací o parlamentu
• druhá polovina září — třídní kolo voleb
• první polovina října — celoškolní kolo voleb
• druhá polovina října — ustavující zasedání parlamentu

1. Volby do školního parlamentu budou probíhat na začátku každého školního roku
2. Funkční období zvoleného zástupce je jeden rok, vede jej tedy ke svědomité a dobré práci a snaze přesvědčit ostatní o svém znovuzvolení
3. Opět záleží na vedení školy, jestli se rozhodne takto náročné volby organizovat každý rok
4. Je možné nechat dovolit pouze zástupce prvních ročníků a studenty, kteří se rozhodnou odstoupit z funkce, opustí školu, nebo budou z parlamentu vyloučeni

V. Fungování a pravidla parlamentu

1. Musí být také jasně stanoveny termíny schůzek jednání, čas a místo, kde se bude školní parlament setkávat
2. Hlavně termíny schůzek by měly být známy dopředu, aby mohli zvolení členové schůzky školního parlamentu navštěvovat
3. Zde je jedna z důležitých rolí koordinátora, jelikož právě on, ve spolupráci s vedením školy, má ve své kompetenci určit, kdy budou schůzky studentského parlamentu probíhat
4. Je několik možností, kdy budou schůzky probíhat
5. Ideální je varianta zakomponovat schůzku školního parlamentu do rozvrhu hodin
6. Tato varianta umožňuje členům parlamentu navštěvovat schůzky v rámci vyučování a neubírá jim volný čas
7. Bohužel však neumožní ostatním žákům školy navštěvovat schůzky školního parlamentu

V. Fungování a pravidla parlamentu

1. Je možné pojmout schůzku školního parlamentu jako celoškolní záležitost. V tom případě může schůzka probíhat veřejně v době vyučování, třeba v aule nebo tělocvičně školy, za účasti všech žáků i učitelů
2. Další variantou jsou schůzky po vyučování nebo před ním
3. Zde může dojít k neochotě studentů věnovat svůj volný čas a je možné, že nebudou na schůzky chodit. Proto je třeba vybrat takové studenty, kteří budou mít o práci ve školním parlamentu zájem a budou ochotni věnovat mu část osobního volna
4. Také je třeba zajistit dostatečnou propagaci
5. Nalézt místo a způsoby, jak nejlépe zpropagovat a přiblížit fungování parlamentu všem ostatním studentům, ale i učitelům, vedení školy a v neposlední řadě nepedagogickým pracovníkům školy
6. Důležitá je i forma informací
7. Musí být vymezeno místo pro propagaci
8. Nejlépe nástěnka ve společných prostorech školy (vstupní hala, chodby, sborovna aj.)
9. Také je důležité zapojit i jiná média, třeba internetové stránky školy, Facebook, Instagram, školní časopis nebo TV, pokud na škole fungují

VI. Jednací řád

1. Zvolení členové školního parlamentu si na svém prvním zasedání stanoví jednací řád
2. Jednací řád je soubor formálních pravidel, jimiž se řídí výbory, skupiny a jednotky
3. Jde o nástroj upevňující demokratické principy ve skupině
4. Jednání musí mít jasná pravidla

VI. Jednací řád

Vedení schůzek

1. Je třeba ustanovit, kdo jednání povede a jakým způsobem budou ostatní členové vstupovat do diskuze. Jednání by měl vést předseda nebo jeho zástupce. Vedení se může ujmout i někdo z učitelů nebo se může řízení jednání střídat
2. Do jednání se mohou zapojovat všichni členové parlamentu, ale musí tak být po řádném přihlášení a nesmí si vstupovat do hovoru. Studenti se tak učí respektu k ostatním a možnost svobodného vyjadřování
3. Vše řídí pověřený zástupce, který určuje pořadí hovorů a stará se o dodržování pravidel. Nemusí se vždy jednat o předsedu, ale může se vedoucí jednání měnit tak, aby si i ostatní členové vyzkoušeli tento nelehký úkol
4. Do diskuze se mohou zapojit i hosté, kteří jednání parlamentu navštíví, ale jejich příspěvky jsou na pořadu až po příspěvcích členů parlamentu
5. Je také dobré hned na první schůzce určit, jestli se bude diskutovat od stolu nebo bude stanoveno místo, u kterého se bude hovořit

VI. Jednací řád

Program schůzek

1. Před každou schůzkou musí být vyhotoven program schůzky, který musí být zveřejněn alespoň tři dny před jednáním
2. Program musí být znám nejenom členům školního parlamentu, ale i všem ostatním, ať už studentům, pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům školy
3. Proto je třeba jej vyvěsit na předem stanovených místech v tištěné formě, ale i na webových stránkách školy

VI. Jednací řád

Zapisovatel

1. Ten musí vyhotovit zápis z každé schůzky školního parlamentu
2. Hlavně na prvních schůzkách by to měl být zkušený člověk, který tento úkol zvládne
3. Může se jednat i o někoho z učitelů, ten postupně zaškolí ostatní členy parlamentu
4. Ideální by bylo pořizovat ze schůzek audio nahrávku, ze které se vyhotoví zápis
5. Zapisovatel se také stará o počítání a zapisování hlasů při hlasování školního parlamentu

VI. Jednací řád

Hlasování

1. Hlasování může probíhat za pomocí hlasovacího softwaru, ale každý člen potvrdí své rozhodnutí zvednutím ruky, aby všichni věděli, jak se rozhodl
2. Každý ze členů má možnost hlasovat pro, proti, nebo se zdržet hlasování
3. Návrh je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou přítomných členů parlamentu
4. Jestliže je schůzky přítomný sudý počet členů, má předseda dva hlasy
5. Není-li přítomen předseda, přechází toto právo na jeho zástupce nebo na vedoucího jednání

VI. Jednací řád

Usnášeníschopnost

1. Schůzka školního parlamentu je usnášeníschopná jen v tom případě, jestli je přítomná nadpoloviční většina jeho členů
2. Jestli tomu tak není, schůzka může proběhnout, ale není možné schvalovat nové návrhy

VI. Jednací řád

Ověřovatel zápisu

1. Na každé schůzce je také třeba určit ověřovatele zápisu, který svým podpisem schválí jeho pravdivost
2. Ideálně by to měli být dva členové školního parlamentu
3. Takto ověřený zápis bude opět zveřejněn v tištěné formě a na webových stránkách, tak jak tomu bylo u programu

Jednací řád si může každá škola vytvořit sama, podle počtu členů školního parlamentu, prostor nebo možností, které jsou jim k dispozici.

VII. Oficiální uvedení do úřadu — podepsání smlouvy

1. Na ustavující schůzce by měli všichni členové školního parlamentu složit slavnostní slib
2. Ten bude vyhotoven i v písemné formě a každý ze zvolených členů jej stvrdí podpisem
3. Podepsaný slavnostní slib by měl být oficiálně předán na ustavující schůzce školního parlamentu a tento akt by měl sloužit jako uvedení do úřadu školního parlamentu

VIII. Aktivity, spolupráce, prosazování

1. Studenti na svých schůzkách předkládají návrhy a náměty na zlepšení fungování školy. Tím pomáhají k jejímu rozvoji. Studenti mnohdy vidí problematiku školy a jejího prostředí jinak než učitelé nebo vedení
2. Mnohdy se mohou zapojit i do organizace akcí pořádaných školou a převzít na sebe míru odpovědnosti za jejich fungování
3. Z pléna školního parlamentu mohou vzejít návrhy, které vedení ani učitele nenapadnou, ale pro studenty jsou zajímavé a potřebné

Konkrétní nápady a návrhy

1. Velký význam mají výbory školního parlamentu
2. Do nich se mohou zapojit i studenti, kteří nejsou členy parlamentu, ale mají zájem podílet se na chodu školy v konkrétní oblasti
3. Při této instituci mohou vznikat např.

Konkrétní nápady a návrhy

Sportovní výbor

1. Mnoho studentů je výbornými sportovci a sport bývá jediným způsobem, jak na sebe mohou upozornit a zviditelnit se v rámci školy
2. Většina škol se účastní různých sportovních soutěží, ať už v rámci města, okresu či kraje
3. Sportovní výbor může koordinovat činnost školních týmů
4. Může pomáhat učitelům TEV v nominacích, vyhledáváním hráčů v jednotlivých sportech
5. Také v organizaci sportovních kroužků nebo turnajů v rámci školy
6. Může navrhovat a pomáhat v doplňování sportovních pomůcek

Konkrétní nápady a návrhy

Kulturní výbor

1. Tento výbor se může podílet na organizaci kulturních akcí školy
2. Pomáhat s organizací akcí, jako je třeba pasování bažantů, poslední zvonění, majáles anebo adaptační kurzy
3. Může předkládat návrhy, na které divadelní představení, nebo filmy škola půjde
4. Může se podílet na tvorbě a vydávání školního časopisu, fotografovat a pořizovat videonahrávky na akcích pořádaných školou, spolupracovat na tvorbě internetových stránek školy nebo založit školní TV

Konkrétní nápady a návrhy

Přírodovědný výbor

1. V tomto výboru se mohou sdružovat studenti, kteří mají blízko k fauně a flóře
2. Pod vedením učitelů biologie mohou provádět výlety do přírody, ZOO a chovných stanic
3. Podporovat nebo adoptovat zvířata v ZOO nebo v přírodních parcích po celém světě
4. Ve spolupráci s mysliveckým sdružením mohou pomáhat s krmením zvířat v zimních měsících
5. Mohou v prostorách školy chovat drobná zvířata nebo vybudovat terária či akvária s exotickými zvířaty, o které se pak budou starat a využívat je k výuce
6. Mohou pěstovat různé plodiny, ať už okrasné nebo pro konzumaci

IX. Metody práce školního parlamentu

SWOT analýza

SWOT je zkratka z anglického originálu:

S = Strengths (Silné stránky)
W = Weaknesses (Slabé stránky)
O = Opportunities (Příležitosti)
T = Threats (Hrozby)

1. SWOT je tedy zkratkou pro vnitřní silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby z vnějšího prostředí
2. Studenti pomocí těchto kritérií hodnotí situaci a hledají místa vzniku potenciálních problémů a jejich řešení

IX. Metody práce školního parlamentu

Brainstorming

1. Někdy také nazýván jako útočení na mozek nebo burza dobrých myšlenek
2. Jde o skupinovou techniku zaměřenou na generování co nejvíce nápadů na dané téma
3. Metoda je založena na skupinovém výkonu
4. Jde o předpoklad, že lidé ve skupině na základě podnětů ostatních, vymyslí více, než by vymysleli jednotlivě
5. Jednou z hlavních zásad je, že kvantita vyvolává kvalitu
6. Také je třeba oddělit tvorbu a produkci nápadů od jejich hodnocení, které by mohlo být na škodu celé metody

IX. Metody práce školního parlamentu

Metoda 6-3-5

1. Jde o skupinovou kreativní techniku a de facto psanou formou brainstormingu a často se pro ni používá termín „brainwriting“
2. Zapisují se při ní nápady na papír, členové skupiny rozvíjejí původní vytvořené nápady
3. Jedná se o kreativní techniku vycházející z principů brainstormingu
4. Podstatou je, že skupina studentů vytváří nápady k řešení určitého problému s použitím specifického procesu
5. V tomto procesu požádáme šest účastníků, aby napsali tři nápady na řešení v průběhu pěti minut (proto metoda 6-3-5)
6. Po tomto stanoveném čase jsou zapsané nápady předány sousedům navrhovatelů, kteří dále rozvíjejí původní tři nápady nebo navrhnou nové nápady
7. Předávání nápadů pokračuje tak dlouho, až každý člen skupiny dostane příležitost přečíst si původní tři nápady a příspěvky dalších členů a zapsat své tři příspěvky
8. Výhodou této techniky je aktivní zapojení všech účastníků při hledání řešení, budování týmů, spolupráce, zlepšení komunikačních dovedností a motivace členů týmu ke sdílení nápadů a řešení, protože lze identifikovat původní zdroj nápadu
9. Písemný způsob vylučuje rušivé vlivy interakce žáků (sociální napětí, osobní animozity, konflikty apod.)
10. Dominantní osobnosti nemohou ovládat průběh diskuze a nesmělým studentům může vyhovovat určitá anonymita písemného projevu a klid pro vyjádření myšlenek

IX. Metody práce školního parlamentu

Buzz Groups

1. Neboli zvučná skupina
2. Buzz, protože napodobuje zvuk lidí v intenzivní diskuzi
3. Jedná se o metodu, kdy jsou žáci rozděleni na malé skupiny, většinou po dvojicích nebo trojicích
4. Tyto malé skupiny se scházejí na krátkou dobu, většinou na 10 minut, aby zvážily jednoduchou otázku nebo problém
5. Jejich nápady jsou pak prezentovány ostatním účastníkům pro další diskuzi
6. Tato technika může být použita kdykoliv v průběhu programu, zejména pokud chcete, aby se účastníci aktivně zapojili do problematiky a reagovali na konkrétní otázku či problém

IX. Metody práce školního parlamentu

Snowballing

1. Metoda sněhové koule
2. Jde o jednoduchou metodu, která není náročná na přípravu
3. Odlišuje se od ostatních metod, neboť začíná od jednotlivce a postupně se na něj navalují další členové skupiny
4. Na zadaném úkolu pracuje nejdřív člen skupiny sám a postupně se tvoří dvojice, čtveřice atd.
5. Skupiny se postupně spojují a zvětšují, přičemž cíl nebo úkol zůstává stejný
6. Na diskuzi mají účastníci daný časový limit, po jehož vypršení se skupina zdvojnásobí
7. Tato metoda rozvíjí komunikaci i schopnost naslouchat
8. Práce v menších skupinách umožní i neprůbojným jedincům zapojit se do debaty a projevit se
9. Řídicí článek skupiny zapisuje nápady a náměty a koordinuje činnost skupin

IX. Metody práce školního parlamentu

Case study

1. Kazuistika nebo také případová studie
2. Jedná se o způsob práce s jednotlivým nápadem či námětem, kdy si přehledně, nejlépe podle daného schématu, uspořádáme všechna fakta, která jsou nám o něm známa, a následně je analyzujeme
3. Díky metodě případových studií lze postihnout některé souvislosti, které nejsou na první pohled zjevné, a tím nám umožňuje pochopit celý problém do hloubky
4. Případové studie vychází z předpokladu, že důkladné prozkoumání jednoho problému napomůže porozumění problémům podobným

IX. Metody práce školního parlamentu

Metoda Phillips 66

1. Podstata aktivizujicí metody Phillips 66 spočívá v tom, že šest žáků diskutuje šest minut o problému na zadané téma
2. Výhodou oproti jiným vyučovacím metodám je nesporný fakt, že dochází k procvičování pohotovosti reakcí
3. Studenti se cvičí v omezeném, relativně krátkém čase, rychle produkovat myšlenky, filtrovat, definovat a sdělovat je diskutujícím
4. Učí se pružně rozhodovat, konfrontovat a prosazovat své názory

IX. Metody práce školního parlamentu

HOBO metoda

1. Princip HOBO metody spočívá na principu, že po zadání problému následuje fáze samostudia
2. Například analýza sběru dat z literárních zdrojů nebo z materiálů dostupných na internetu
3. Teprve druhou fází je diskuze ve skupině a na závěr jsou zveřejněny výsledky, respektive závěry řešení
4. Fáze samostudia končí sepsáním písemné přípravy, se kterou žáci následně vstupují do diskuze, při níž se rozdělí na skupinu předkladatelů návrhu a oponentů, kteří vzájemně argumentují a prosazují své vlastní názory
5. Učitel jednání moderuje, nepřímo řídí a následně ukončí diskuzi a podílí se na přijetí a případné korekci závěrů plynoucích z diskuze

IX. Metody práce školního parlamentu

Reflexe

1. Po každé aktivizujicí metodě výuky je vhodné provést reflexi společně se studenty, kteří zhodnotí, co jim daná aktivita přinesla, co je překvapilo a co považují za klíčové
2. Důležité je, aby byl splněn její cíl, tedy informace, kterou si žáci o daném tématu odnesou
3. Je vhodné, aby studenti své myšlenky zachytili i písemně
4. Rovněž vyučující by si měl o průběhu aktivizujicích metod a o dosažených výsledcích, vést písemné záznamy
5. Další možností je provést po realizaci každé aktivizujicí metody určité ohlédnutí, které bude reflektovat, co se dělo, ale také to, co mohlo být uděláno lépe
6. Nesmí to však být provedeno formou hodnocení či obviňování
7. Úkolem je pojmenovat „dobrou praxi“, tedy to, co se v dané aktivitě podařilo a z jakého důvodu
8. Je třeba rovněž identifikovat chybné kroky, a sice co se nedařilo a z jakého důvodu, a dále se zaměřit na doporučení, co bychom mohli příště udělat jinak
9. Cílem je pojmenovat postup vedoucí k dosažení výsledků

IX. Metody práce školního parlamentu

Incident

1. Patří mezi situační metody, kde podstatou je řešení konkrétního problémového případu
2. Kromě krátké úvodní zprávy mohou studenti ještě žádat další doplňující informace na základě vhodně formulovaných dotazů učiteli
3. Po cca 20 až 30 minutách určených pro dotazy studenti samostatně formulují podstatu problému a navrhují různá řešení
4. Další informace již však neobdrží
5. Diskutuje se ve skupinkách i v plénu, nakonec učitel sdělí, jak vypadá řešení situace v praxi
6. Cílem je naučit studenty pokládat správné otázky

IX. Metody práce školního parlamentu

Syntetika

1. V tomto případě jde o relativně méně známou tvořivou vyučovací metodu, zaměřenou na rozvoj asociací a analogického myšlení
2. Podstata spočívá v hledání a vypracování metody, která nutí řešitele překonávat navyklé způsoby v nazírání na problémy (stereotypy) a umožňuje zbavit se rutinních přístupů k řešení problémů, které mnohdy brání kreativitě a inovacím
3. Děje se tak zejména využíváním analogií
4. Hledání analogií rozvíjí tvořivost, aktivizuje dosavadní vědomosti žáků
5. Vyučování se stává pro učící se jedince zajímavější a kreativnější činností a je zpravidla také podstatně didakticky účinnější

IX. Metody práce školního parlamentu

Didaktické hry

1. Vychází z řešení typických problémových situací a jejím největším přínosem je rozvoj spontánní aktivity, samostatnosti a nezávislého tvořivého myšlení studentů
2. Pokud je didaktická hra koncepčně dobře promyšlena, pro příslušnou cílovou skupinu studentů účelně a atraktivně zacílena, dokáže motivovat již tím, že při realizaci hry jsou její účastníci aktivní
3. Vyučování vybočí ze stereotypu, eliminuje se pocit monotonie a nudy, činnosti ve výuce se pro její účastníky výuky stávají mnohem zajímavějšími
4. Výuka se stává pestrou a zábavnou činností
5. Žáci jsou přirozenou cestou aktivizováni, vtaženi do hry, aniž si to uvědomují
6. Při tom ovšem platí, že didaktická hra by neměla být samoúčelná, naopak měla by působit co nejvíce a měla by vždy sledovat splnění výchovně vzdělávacího cíle, přínosného pro výuku příslušného vyučovacího předmětu
7. Metodická příprava hry je proto velmi náročná, a to nejen po stránce technické a organizační, ale také z hlediska promýšlení vhodného pedagogického záměru

IX. Metody práce školního parlamentu

Hraní rolí

1. Jde o jednu z metod aktivního učení
2. Její didaktický princip spočívá v navození takové modelové situace, která se blíží problému, na který je student připravován
3. Tato metoda souvisí s metodou didaktických her
4. Pro oživení schůzek školního parlamentu můžeme zavést navození historických epoch
5. Schůzky se mohou virtuálně přesunout v čase a probíhat například v době starověkého Řecka, viktoriánské Anglii nebo prvorepublikovém Československu
6. Žáci tak uvolněnou formou proniknou do historie a přiblíží si dobu probíranou v dějepise
7. Mohou si připravit dobové kostýmy, vtělit se do historických osobností, jako byl třeba Caesar, královna Viktorie, nebo prezident Masaryk

X. Cíle práce školního parlamentu

X. Cíle práce školního parlamentu

Dlouhodobé cíle

1. Dlouhodobé cíle musí být stanovovány ve spolupráci s vedením školy a měly by být směřované na vylepšení školního prostředí, samotné školy, zkvalitnění výuky, rozjetí různých projektů nebo spolupráci s jinými školami
2. Dlouhodobé cíle mohou být stanoveny na horizont několika let a mohou se týkat všech oblastí souvisejících se školou a jejím fungováním
3. Nejsou omezeny funkčním obdobím a mohou přesahovat i do dalších let
4. Také mohou být průběžně doplňovány či nahrazovány, pokud se ukáže, že jejich provedení není možné

X. Cíle práce školního parlamentu

Střednědobé cíle

1. Střednědobé cíle by měly být stanovené na funkční období školního parlamentu, tedy na jeden školní rok
2. Měly by korespondovat s volební kampaní a s cíli, které si kandidáti zvolili jako prioritu jejich fungování ve školním parlamentu

X. Cíle práce školního parlamentu

Krátkodobé cíle

1. Krátkodobé cíle vychází z aktuální situace ve škole
2. Jsou stanovovány nejen na začátku fungování školního parlamentu, ale vyplývají z příspěvků členů parlamentu nebo z návrhů výborů či všech ostatních lidí působících ve školním prostředí

XI. Školní parlament a školská rada

1. Při středních a vyšších odborných školách se zřizuje školská rada
2. Školská rada je orgán školy umožňující zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům a studentům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy
3. Školská rada je právně upravena v § 167—168 školského zákona
4. Pro koordinátory je spolupráce školního parlamentu a školské rady velmi prospěšná
5. Jelikož ve školské radě jsou zastoupeni nejenom učitelé, ale i rodiče žáků a zástupce zřizovatele, je dobré pravidelně informovat školskou radu o práci školního parlamentu a návrzích, které z něj vzejdou
6. Pro zástupce zřizovatele jsou pravidelné informace o práci školního parlamentu důležitou zpětnou vazbou o dobré práci ve škole

XI. Školní parlament a školská rada

1. Ideální je, aby alespoň jednou za školní rok navštívil koordinátor společně s předsedou školního parlamentu, schůzku školské rady a podal informace o dění ve školním parlamentu
2. Zástupce školské rady seznámí s prací ve školním parlamentu a probere s nimi další možnosti zlepšení školy
3. Vylíčí činnost školního parlamentu a poreferuje o návrzích a nápadech, které se na schůzkách probírají, také může seznámit školskou radu o problémech žáků ve škole a o klimatu ve škole
4. Vedení školy má pak lepší pozici v jednání se zřizovatelem v případě žádostí o finanční prostředky na opravy, nákup nových školních pomůcek a při dalších požadavcích, které vzejdou ze školního parlamentu

XII. Školní parlament a zapsané spolky

1. Spolek je právně upraven v § 214—302 občanského zákoníku
2. Při základních a středních školách běžně vznikají spolky (např. spolek rodičů a přátel školy, spolek rodičů, sdružení přátel školy apod.)
3. Stejně jako u školské rady je spolupráce s těmito spolky důležitá
4. Kontakt s rodiči je nezbytnou součástí práce učitelů a vedení školy
5. Seznámení s prací školního parlamentu jim pak usnadní komunikaci s rodiči a umožní jim lepší spolupráci, kterou mohou využít v mnoha ohledech
6. Například pomoc při různých akcích školy, sponzorské dary škole aj.

XIII. Evaluace a Autoevaluace

1. Zpětná vazba o práci školního parlamentu je pro koordinátora velmi důležitá
2. Díky evaluaci a autoevaluaci může provést změny, které do budoucna zlepší jeho fungování
3. Asi nejdůležitější je pro koordinátora zhodnocení práce školního parlamentu po jednom funkčním období
4. To ukáže, do jaké míry byla právě jeho rozhodnutí správná, nebo nikoli
5. Co může koordinátor společně s vedením školy změnit:

XIII. Evaluace a Autoevaluace

Četnost schůzek

1. Jedná se hlavně o četnost schůzek
2. Podle počtu studentů, kteří docházeli do školního parlamentu, může počet zasedání navýšit, nebo omezit
3. Může například zjistit, že zájem studentů byl enormní a množství nápadů a připomínek bylo velké
4. Schůzky se pak protahovaly a časový prostor, který jim byl vymezen, nestačil
5. Nebo došlo k opačné tendenci a z pléna žáků na některých schůzkách nevzešly žádné připomínky nebo náměty a schůzky byly po několika minutách ukončeny
6. Samozřejmě, že i v tomto případě má schůzka smysl, protože cílem školního parlamentu není jen schvalování nových návrhů, ale stojí pak za zvážení, zda snížit počet schůzek

XIII. Evaluace a Autoevaluace

Absence zvolených členů

1. Dalším důležitým ukazatelem je absence zvolených členů školního parlamentu
2. Na konci školního roku je třeba vyhodnotit práci všech zvolených členů a zástupců
3. Vyloučit studenty, kteří se do práce aktivně nezapojovali, a na začátku školního roku provést dovolení nových členů
4. Je třeba tak učinit po konzultaci s třídním učitelem, aby nový člen školního parlamentu měl o práci v této instituci zájem a situace se neopakovala

XIII. Evaluace a Autoevaluace

Počet zvolených členů školního parlamentu

1. Společně s vedením školy a předsedou parlamentu je také možné zvážit počet členů školního parlamentu
2. Může se stát, že počet členů je příliš velký a množství členů je na škodu kvalitě práce školního parlamentu
3. Nebo naopak počet zvolených členů nepostačuje a je třeba ho navýšit, neboť je na některé členy kladeno příliš mnoho úkolů, které nejsou schopni zvládnout
4. V tom případě může být navýšen počet členů na jednotlivé třídy nebo jen dovolit nové členy podle doporučení třídních učitelů

XIII. Evaluace a Autoevaluace

Zasedání veřejné, nebo nikoli

1. Po prvním roce fungování školního parlamentu se také ukáže, jestli zasedání školního parlamentu dělat veřejné, či nikoli
2. Podle zájmů ostatních studentů se pak koordinátor společně s vedením školy rozhodne, jestli ponechá stávající stav nebo jej změní
3. Jestliže byly schůzky veřejné a uskutečňovaly se v aule nebo tělocvičně za přítomnosti všech učitelů a žáků školy, mohlo si vedení školy na schůzkách školního parlamentu udělat obrázek, jak zvolení členové a žáci školy reagují
4. Schůzky ukázaly, jestli byli členové aktivní a přítomnost ostatních žáků a učitelů je motivovala ke kvalitnější práci a větší aktivitě
5. Stejně je možné postřehnout, jestli se studenti, kteří byli na zasedání v roli přihlížejících, zapojovali do diskuze a vyjadřovali se k projednávaným tématům nebo pouze znuděně přihlíželi a čekali na konec zasedání

XIII. Evaluace a Autoevaluace

Zasedání po vyučování nebo v jeho průběhu

1. Podobnou zpětnou vazbu přinese i opačný případ, kdy byla zasedání školního parlamentu před nebo po vyučování
2. Stejně i forma uzavřených jednání školního parlamentu
3. Když koordinátor zjistí zájem ostatních studentů školy navštěvovat zasedání, může změnit čas i místo schůzek, aby jejich zájmu vyhověl
4. Podle ohlasu studentů a učitelů se pak může koordinátor společně s vedením školy rozhodnout ohledně zasedání na další funkční období

XIII. Evaluace a Autoevaluace

1. Vlastní evaluaci a autoevaluaci by si měl provést i samotný koordinátor
2. Ta mu ukáže všechna pro a proti existence školního parlamentu na jeho škole
3. Zjistí, jestli se na škole zlepšily podmínky, zkvalitnila výuka nebo zkulturnilo prostředí školy
4. Zjistí postoj ostatních pedagogů a nepedagogických pracovníků školy k práci a fungování školního parlamentu
5. Ukáže mu, jestli se zlepšilo klima školy a vztahy mezi studenty, ale i vztahy mezi studenty a učiteli a v neposlední řadě i vztahy mezi školou a rodiči
6. Toto zhodnocení by neměl koordinátor provádět jen na konci funkčního období, ale také v průběhu školního roku
7. Už jen komunikace s ostatními učiteli a nepedagogickými pracovníky školy může ukázat pozitiva či zápory fungování školního parlamentu

XIII. Evaluace a Autoevaluace

1. Důležité je také seznámit se s postojem členů školního parlamentu
2. Zjistit, jak vnímají práci pro školu a jestli jsou spokojeni s naplňováním úkolů a nápadů, které školní parlament schválil
3. Jestli je práce ve školním parlamentu baví a naplňuje, jestli si ji takto představovali nebo jsou překvapeni náročností či lehkostí projektu
4. Je dobré vědět, jak studenti vnímají práci školního parlamentu a jak se změnil jejich postoj ke školnímu prostředí

XIII. Evaluace a Autoevaluace

1. Evaluace a autoevaluace je pro koordinátora syntézou hodnocení práce všech zainteresovaných článků v projektu
2. Nejen zvolených členů, ostatních studentů školy, učitelů, vedení školy a nepedagogických pracovníků, ale i rodičů
3. Pro zdárné fungování školního parlamentu je třeba znát názor na práci těchto subjektů a vnímat jejich zpětnou vazbu
4. Nemusí jít vždy o hloubkovou analýzu, ale i drobné připomínky studentů nebo diskuze s kolegy mohou být pro koordinátora přínosné a je třeba je brát na zřetel
5. Výsledky šetření je třeba vyhodnotit a vyvodit z nich postřehy pro další fungování školního parlamentu
6. Také se musí provést dostatečná prezentace výsledků a seznámit s nimi všechny zainteresované
7. Opět je třeba využít nejširší škálu informačních možností pro prezentaci, nástěnky, internet, Facebook atd.

Literatura

• SITNÁ, D. Metody aktivního vyučování. Praha: Portál 2009
• PETLÁK, E. Pedagogicko - didaktická práca učiteľa. Bratislava: IRIS, 2000. s. 120. ISBN 80-89018-05-X
• GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E., NOVOTNÝ, P. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Olomouc: Hanex, 2000. 159 s. ISBN 80-85783-28-2
• MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5
• KOTRBA, T., LACINA, L. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-12-1
• ROHLÍKOVÁ L., VEJVODOVÁ, J. Vyučovací metody na vysoké škole. Praha: Grada Publ., 2012. s. 69. ISBN 978-80-247-4152-9
• CYRUS, P. et al. Informační technologie v přípravě středoškolských učitelů technických předmětů. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 100 s., ISBN 80-7041-278-X
• KOŠŤÁLOVÁ, H., KRÁLOVÁ, T., LORENC, M. Vybrané kapitoly pro rozvoj pedagogických dovedností. Praha: Oeconomica 2010, s. 9
• BRANDER, Patricia, Peter KRAPF a Wiltrud WEIDINGER. Kompas: manuál pro výchovu mládeže k lidským právům. Vyd. 1. Editor Rolf Gollob, Peter Krapf. Překlad Eva Potužníková, Martin Potužník. Praha: Argo, 2006, Edice pedagogické literatury. ISBN 80-720-3827-3
• ČECHOVÁ, B. H. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí žáků. Praha: Portál, 2009
• GEMINI O. S. Politeia: Výchova demokratického občana. Praha: Gemini o. s., 2008
• GOLLOB, R., KRAPF, P., WEIDINGER, W. Vzděláváním k demokracii. Podklady pro učitele k výchově k demokratickému občanství a k výchově k lidským právům. Brno: M, 2012

Literatura

• HAZLBAUER, Tomáš, Kamila PETROVSKÁ a Filip HOTOVÝ. Žákovský parlament III. V Praze: Gemini, 2012. ISBN 978-80-905293-3-5
• HAZLBAUER, Tomáš, Kamila PETROVSKÁ a Filip HOTOVÝ. Žákovský parlament II. V Praze: Gemini, 2012. ISBN 978-80-905293-2-8
• HAZLBAUER, Tomáš, Kamila PETROVSKÁ a Filip HOTOVÝ. Žákovský parlament I. V Praze: Gemini, 2012. ISBN 978-80-905293-1-1
• Charta Rady Evropy o výchově k demokratickému občanství a lidským právům: přijatá v rámci doporučení CM/Rec(2010)7 Výboru ministrů. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5827-9
• MATĚJKA, O., HOTOVÝ, F. Výchova k občanství. Doplňující koncepce k současnému kurikulu. Brno: MU, 2012
• MATĚJKA, Ondřej, Filip HOTOVÝ a Maria Helena SALEMA. Politika do školy patří: metodický materiál pro učitele. 1. vyd. Editor Rolf Gollob, Peter Krapf. Překlad Vladimír Jůva. Brno: Masarykova univerzita, 2012, Edice pedagogické literatury. ISBN 978-80-210-5927-6
• Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001, ISBN 80-211-0372-8
• PASTOROVÁ, M. a kol. Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách. Praha: VÚP, 2011
• PIŤHA, Petr. Úvod do výchovy k občanství: knížka pro učitele a veřejnost. Praha: Aved, 1992
• PROTIVÍNSKÝ, Tomáš a Monika DOKULILOVÁ. Občanské vzdělávání v kontextu českého školství: analytická sonda. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5833-0

Internetové zdroje

• Demokracie [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné z: http://www.demokraciestavi.cz/ http://www.obcanskevzdelavani.cz/publikace
• HUČÍNOVÁ, L., JEŘÁBEK, J. Klíčové kompetence v základním vzdělávání. [online] Praha: VÚP, 2007. [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2010/02/kkzv.pdf
• KOVAŘÍKOVÁ, Ludmila. Metodický portál RVP: Inspirace a zkušenosti učitelům. [online]. [cit. 2014-12-14]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/V/Voln%C3%A9_psan%C3%AD?highlight=voln%C3%A9+psan%C3%AD
• RADA EVROPY. Deklarace a program výchovy k demokratickému občanství založenému na právech a odpovědnosti občanů. [online]. Strasburg: 1999. [cit. 2014-09-06]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/rada-evropy, str. 5
• Upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání platný od 1. 9. 2013. MŠMT [online]. 2013-2014 [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladnivzdelavani?highlightWords=R%C3%A1mcov%C3%BD+vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD+program
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Severoatlantick%C3%A1_aliance
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Organizace_spojen%C3%BDch_n%C3%A1rod%C5%AF
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A1_pr%C3%A1va
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/SWOT
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Brainstorming
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-04-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazuistika